Počasí:
nejdříve pěkně slunečno jak u nás, tak v cíli, posléze velký déšť a zamračeno, teplo
Účast:
contre-maître Janúšek
fourier-matelot Vytopilová (Petit)
matelot Svobodová (Fou)
matelot Petráš(Burš)
matelot Polách(Pepa)
markytánka Dvoráčková
trubač Nezbedová (Věrča)
officer porte drapeau Nezbeda (Boris)
Pořadatel:
Generalita z Belgie, MUDr. Novotný
Autobus na nás čekal ve Slavkově a náš člun jsme zaparkovali u Marie jako vždy. Další zastávky k nalodění byly v Brně na Vinohradech a pak u Pivovaru. Hned za hranicema, co jsme nechápali, se měnil autobus, protože nešla klimatizace, no nevídané. Hned v autobuse se matelot Svobodová zaačala předvádět, byla upozorněná Petit matelotem ať přestane. Nepřestala. To nikdo netušil, co je to za mrchu prašivů.
Ráno. Livorno. V noci jsme popili i pospali a najednou přístav. Konečně moře, i když špinavé jak v přístavu. Viděl jsem klasickou kotvu, no ale 4-5m velkou, to teda musela být loď. Ani trajekt nebyl drobeček. Trajekty Livorno-Portoferajo jezdí jak autobusy, každou půl hodinu, strašný provoz s klasickým italským zmatkem. Na ubytování jsme museli trochu čekat, a tak u hotelu Lacona v městečku Lacona jsme zjistili, že cca 100 m je pláž. Po přistání v Portoferaju jsme město jen projeli dál.
Čekání na hotel se vyplatilo, pokoje po dvou, sprcha, WC, super. Pak jídlo, to nás domácí dorazili třikrát denně švédské stoly, co došlo, hned doplnili. Mořské zrůdičky, koláče, ty jejich těstoviny, brambory, saláty, zákusky, no to se nedá popsat, žrali jsme jak králové. K tomu samozřejmě víno, se kterým byl trochu problém. Legenda Michal si chtěl vypít před jídelnou, což servírka nepochopila a myslela, že tu karafu chce Míša domů. Prostě průser. Večer se trochu popilo u Buršů a v klidu a pohodě hají.
Poklidný den, slunečno. Po vydatné snídani prohlídka letního sídla Napoleona. Bylo se na co dívat, i když mi to připadalo, jak vykradené. No co mě dorazilo, stánků jak na Vietnamplace a Germánů jak za okupace. Jednotka je různě, něco vře. Po obědě s Buršem jsme provedli průzkum pobřeží, nález základů pevnůstky a chodby ve skále. Já jsem si vyvalil nehet na noze. Zbytek vojska údajně hnil na sluníčku na pláži. Petit matelot i nahoře bez. Stále vládne pohoda do 16:00.3.5. ČERNÝ DEN JEDNOTKY.V podstatě celý den proběhl tak jak normální pohoda. No, v podvečer byl nácvik v 16:00. Matelot Svobodová přišla pozdě, místo omluvy ještě kazila schválně cvičení a ve finále hrubě urazila contre-maître. Bylo jí zakázáno účastnit se druhý den akce v Portoferaju.
Přivítání Napoleona: akce nudná a také trapná, no byli jsme tam. Podle mě tato akce byla šitá horkou jehlou a radši se o ní šířit nebudu (tlustí generálové v gumákách, plešatý císař předsmrtného věku, pochod 30 kroků v minutě, hrůza, ještě teď mi stojí vlasy). Hlavní je, že my jsme se líbili. A do toho déšť. I počasí brečelo. Večer byla valná hromada. Výsledek: já jsem hajzl, Burš a Petrášová odcházejí, Petit Jana může za všechno a arogantní Svobodová je anděl. Samozřejmě ještě se vybrečela doktorovi na ramínko.
Úmrtí císaře návštěva kostela Missericordia, kde je uložena posmrtná masta Císaře a jeho otisk ruky (odlitek). Já jsem pak po obědě šel s doktorem, Jardou Rozsypalem a Harenčíkem na průzkum podzemí. Bylo to úspěšné no ale asi jsme způsobili malej požár. Aspoň všichni tvrdili, že tam jeli hasiči. Večer skončil u Matoniho v pospolité zábavě, kde se pěkně zpívalo, že nás někdo bombardoval flaškama, no a Laďa zhodnotil "bordel u sapérů".
Po krátké návštěvě Portoferaja jsme se nalodili a to byla jízda. Malá bouře z trajektu udělala houpačku a pěkně to kolíbalo. Matelot Petit si pochvalovala, jak to hezky houpe, ale hlavně, že jí není špatně. Och a teď do autobusu.
Tak a kolem poledne jsme v Brně. Po této akci nastalo v jednotce rozštěpení a odchod dvou členů, já vyhazuji třetího. Zbylo nás pět, členů nekonfliktních. Potřebujeme doplnit kádr. Les Marines šlape dál ve šlépějích předků, vždyť i oni měli mnoho padlých. Padlých hrdinně, my máme padlé pouze charakterově a morálně. Je skutečně nutná potřeba nových lidí.
ZpětPočasí:
teplo, slunečno, ze soboty na neděli v noci velká zima, prý někde i mrzlo
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot-furrier Janúšková
matelot Kříž
matelot Hoch
officer enseigne Nezbeda
matelot-trompete Nezbedová
Pořadatel:
57.eme řadový a 18.eme řadový
Od posledního zápiusu se mnoho změnilo, proto ve zkratce
- z jednotky byli vyhozeni nebo odešli čtyři členové. Jednotka vybojovala svůj stan zpět od dvou z nich
- přihlášku k členství k jednotce podalo šest nových členů vojáků, tito začali na plnohodnotném a aktivním fungování velice aktivně pracovat,
- 28.7. jsem se oženil s furrierem Janou Vytopilovou, zbytek jednotky držel stráž, svědek byl gardový tambor Jarda Rozsypal.
Dne 10.8. ve večerních hodinách po dohodě jsme nasedli do člunu "Leon" a vyjeli směr Kobylnice do tábora 18.eme a 57.eme. Nový námořníci Zbyňa a Václav v nafasovaných uniformách postavili svůj velký stan za pomoci ostatních, vznikl celkem dobrý hangár, do kterého jsme ubytovali i část 57.eme. Pak proběhl večer vína a jídla, vzpomínek na akce minulé.
11.8. ráno po snídaní a dlouhém čekání na 57.eme (čekání na nasrání) furrier Jana zůstala v táboře jako zadní voj. Zbytek vyrazil s 57.eme na MOhylu míru. Boj o Jiříkovice se nekonal, protože spojenci zaspali, jak zjistily hlídky (telefonem a autem). Na konci kobylnic proběhl malý nácvik, 57.eme neumí nic. Ti příslušníci 57.eme, co tam byli, nejsou vojáci měsíc, ale nový námořníci Zbyňa a Václav byli na tom stejně a místy líp a to byli s puškou poprvé. Při nácviku byl matelot Zbyňa vyslán s jedním vojákem z 57.eme sehnat kytici na pietní akt.(Bezděk chtěl natrhat luční kvítí). U kukuřičného pole se námořníci odtrhli od 57.eme a na Mohyle jsme byli první. Po krátkém odpočinku a zjištění, že zde očekávané pokládání věnců jsme my šli položit kytku (už v horku koště), Zbyňa se čestné stráže zhostil docela dobře, i když koulel očima. Pak po vyčůrání přesun do Slavkova. Málem jsem zapoměl, že jsme se podívali na novou expozici Mohyly, zkrátka hezké, ale mě zklamala. Ve Slavkově po návštěvě gardového tábora nás nalezl Boris, Věrča a Alena se synem a po vydatném, i když drahém obědě šla jednotka na špacír po parku:contre-maîtremu bylo zakázáno šavlí sekat do tureckého medu, i když furrier Jana ho chtěla (radši jsme ho koupili). Matelot Zbyňa vyklepl v pétanque nějakého profíka, pak jsme se šli dívat sochám do hambatých míst (sochám to nevadí). Nechali jsme se vyfotit atd. Pozorováním jsme zjistili, že na zámu asi sídlili francouzští námořníci, protože mají v parku speciální bazén na potápění, a to i na suché. Noví námořníci potopení dostali několik desítekkrát. Pak v gardovém táboře vytekl velitel granátníků Doktor, tak jsme radši odešli a nové mateloty schovávali před Mulišou (nemá nás ráda, a my také). Cestou do tábora proběhlo zásobení se kukuřicí (to budou prdy). V táboře se nic nedělo, ve 20:00 jsem jednotce dal volno, no chvíli na to Bezděk začal plašit, že budou manévry či co. Sorry!NE! Dal jsem volno, radši jsme se s dělostřelci dívali na meteority. Byl jsem opět ukecán na to, aby jsem předvedl "Mirage". No a tak se sedělo a kecalo až jsem jednomu Pražákovi skoro jednu uštědřil. Radši jsem šel spát, zima jako sviňa, prý i někde mrzlo.Ráno v 8:00 jsme byli doma.
Počasí:
horko, dusno, slunečno
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Janúšková (Petit)
matelot Hoch (Václav)
matelot Mandy (jak kozáci)
Pořadatel:
Ranč Hamiltony, Kotlán
Po dvou letech se na ranči začalo zase něco dít, a tak vznikla show, na kterou jsme, co by vystupující, byli přizváni. Já jsem ke všemu dělal soutěže, bylo to pití piva a požírání indiánů. Na mé pozvání reagovali 18.eme a dělostřelci 5.eme (Rozsypali). Doslova a do písemene se vykvajzli Vítkovci Rusové. Přitom jsem myslel, že je na ně spolehnutí. Ne, není. Slíbili účast a ani nezavolali, že nemůžou. Nakonec teda jako protivníci zaútočilo asi 15 jezdců v civilním westernovém oděvu (odvážlivci, co si to chtěli vyzkoušet), také dík jim za to. Museli jsme se šetřit, a tak 30 min. vystoupení se zdrclo na 10 min. Nezainteresovaným se to líbilo. Padli dvě rány z děla a dvě salvy. Ještě jednou všem dík. No ještě před vystoupením jednotek Petit matelot ukázala všem, jak se jezdí trail a je přece jasné, že ho vyhrála. Cena jedna lahev Jim Beam, tak jsme ji zrovna ztrestali. Jedině Petit matelot na Princovi projela všechny překážky. Potom 5.eme odjeli domů, Olda z 18.eme zaparkoval u piva, 2 námořníci (nováčci) odpluli též domů. Po sprše a převlečení jsme vzhlédli noční program (fakt dost dobrý). I když nechápu proč Janu zase vyšachovali. Pak přišeli ještě Věrča a Boris. Pak se do rána z Dvořákama tančilo a popíjelo. Rodina Čechů šla spát do našeho campu a chválili si příjemné prostředí.
Opět se ukázalo, na koho se lze spolehnout (u jednotek). No a vystoupení? Umíme ukázat i víc, ale teď to prostě nešlo. Je ráno, bolí mě záda, stehna no a žaludek? No ten je přece na vodě.
Počasí:
teplíčko, v lese chladno
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Jahre
matelot Pepa
matelot (řidič) Václav
matelot Vlčák
a dalších 7 od 18.eme
Pořadatel:
gen. Baulesch a 20. Kaunitz Tupý
Jednoho krásného dne jsem se dozvěděl, že se bude točit film o Höfferovi za slušné peníze, a tak jsem hned roztočil kolečka vyjednávání. Výsledek, že 17.10. přejidem, 18.10. natočíme a 19.10. budeme doma, to vše za 1000 šilinků. Ale vše bylo jinak.
Skutečně jsme vyjeli ze Slavkova a v klidu a dobré náladě jsme se dostali až 60 km. V tom klidu telefon, že se máme vrátit, protože nás potřebují až 20.10 v sobotu. A to jsem se naštval a politicky jsem se rozhodl, že za 500,- šilinků na den jsme ochotni zůstat v Innsbrucku až do soboty, a že stejně na otočku takto na rychlo nikoho neseženou. Takže jim stejně nic jiného nezbývá. No a vyšlo to. V Innsbrucku nás čeklala slintavá Gudrun, každému dala 1000 šilinků a ubytovala nás u jeptišek. Super ubytování po dvou, sprcha atd. No a tak něktěří vyrazili na průzkum a námořnictvo zůstalo na pokoji, kde notně odčerpali zásoby. Pak večer hurá na kontrolu města. No byli jsme trochu unaveni a Vlk si označkoval teritorium v parku.
Ráno snídaně, vypadalo to celkem dietně, ale po snězení celého stolu jeptišky nosili dál, a tak jsme se slušně najedli, a pak jsme vyrazili na kostýmovou zkoušku, kde námořní uniformy se jim nehodily, a tak jsme dostali strašné hadry pěchoty. Pak jsme šli na skvělý oběd do tyrolské jizby vedle zlaté střechy. No a po jídle špacírem městem k jetliškám, kde jsme se opět podívali do zásob. Když byl hlad, jeptišky nám donesli koláče. V ten den si Jahre i vydělal. Rozbil lustr puškou, škoda 350 šilinků. Mě pak bylo nějak šoufl, a tak jsem šel spát. Málem jsme se před tím zúčastnili díky Vlkovi a Jahremu náboženské seance. Kluci šli do města a já spát.
Po snídani zmatek a jeden průser za druhým. Vedlejší střední škola jeptišek si stěžovala, že dívky jsou tam, aby se učili a ne aby konvezovali s námi, pak jsme byli obviněni, že jsme vypili nějaké pivo (nesmysl měli jsme vlastní). Pak nás vyhnali z hřiště, kde jsme hráli volejbal, Slon koupil míš. No a vrchol všeho byl, když nás v podstatě vyhodili, protože už nemáme zaplacen další pobyt. Gundrun telefon nebrala, no tak jsme se domluvili, že pošleme sms Tupému, že když do 14:00 nikdo nepřijede, tak v 15:00 odjíždíme. Zatím jsme cvičili se zbaněmi v přilehlém parku. Ve 13:00 se objevil gen. Baulesch a že hned jdeme na oběd a pak ubytovat. Mezitím nás vzal vzhlédnout panorama tyrolského povstání Höffera. Ubytováni jsme byli v turistické ubytovně, kterou jsme nazvali Kursk, uzké dlouhé pokoje a všichni namačkáni. Po zabydlení nás gen. Baulesch pozval na pizzu. Super žranice. Pak jsme dali pár piv a huřá do hajan. Ráno nás čeká točení. Nelíbí se nám, že gen. Baulesch to táhne ze svého. Domluvili jsem se, že ráno na place předneseme naše požadavky. Proplacení útraty gen. Baulesche a našich večeří, které jsme dva dny neměli.
Po snídani jsme se převlékli do pěchoty a pak nás namaskovali a vezli asi hodinu do lesů, kde už bylo celkem chladno a rosa. A pak to začalo. Vlk přes gen. Baulesche produkoval naše požadavky. Nejdřív to chtěli zkusit bez nás, a pak gen. Baulesch prohlásil, že vše je dojednáno a jemu jako generálovi by jsme měli věřit, že garantuje 1300 šilinků. Točit jsme začali kome 10:30. Vše bylo hotovo v 16:00. Filmaři se divili, že vše šlapalo, jak má. V tomto čase jsme ještě stihli svačinu a skvělý oběd. Tato scéna spočívala v tom, že jsme po lese honili rodinu Höfferova kámoše a pomalu jsme jí skoro celou vystříleli. Byla to celkem sranda, no děcka jsem obdivoval. Střílelo se ve velkém stylu no a naběhali jsme se také. Ale dobrý pocit byl, jak filmaři čuměli. Nakonec jsme teda dostali 1300 šilinků. Rozloučili jsme se s gen. Bauleschem na brzkou shledanou. Slíbil nám nějaké fotky a filmový záznam s našima akcema. Dlouho jsme ještě kecali, no pak už i řidič Václav řekl:"Jedem". Střídali jsme se v bavení a zábavě u Václava, aby nemyslel na spánek a ráno v 5:00 jsme byli v Česku. První pumpa hurá pro pivo, jídlo a cigára a jedeme dál. Po změňovací zastávce v Brně jsme v 10 byli ve Slavkově. Špinaví, smradlaví, unavení. Jeli jsme pro 1000 šílinků a dovezli jsme 2300 šilinků. Něco jsme poznali a hlavně sblížili se s gen. Bauleschem. U Slavkova po bitvě mu věnujeme demižonek červeného a lahvinku slivovice. Má tyto věci moc rád.
ZpětPočasí:
nic moc, pod nulou, no vlhko tím vlezlo
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Zbyňa
matelot Jahre
matelot Václav
matelot Vlk
matelot Richi
matelot Mandy
matelot Pepa
matelot fotograf Jiří s Klárou
furrier - matelot Jana (Petit)
officer de sainte Boris
Pořadatel:
Doktoer a Davay
Na této akci jsme opět spolupracovali se 4. equipage z Lipska pod vedením Thomase.
Když jsme se dostavili do Těšan, ubytovali jsme se. Jana vytáhla anglické lehátko, a pak jsme i s Klárou chvilku maturovali, jak to poskládat. Po večeři jsme spolu s dělostředcami a kozákami uspořádali piatní akt u kříže na návsi. Opět jsem tomu velel a až na malý výpadek ozvučení vše proběhlo dobře, včetně položení věnce a salvy. Místní obyvatelé byli celkem překvapeni. Vzhledem k tomu, že bylo nutno ještě vybavit registraci a další náležitosti k bitvě, odjeli jsme do Slavkova, já, Jana, Jiří a Klára. Zbytek jednotky statečně posiloval alkoholem získané pozice. Slavkovská operační skupina se na místě určení rozdělila. Větší část šla hledat 4. equipage a já jsem šel papírovat. Po chvilce tápání jsem objevil jednoho důstojníka granátníků gardy a pár poddůstojníků, tito vyřizovali náležitosti k bitvě. Kromě poddůstojníků v prachárně byli všichni unaveni chlastem, a to tak že neoprávněně vyplatili žold 4. equipage a málem ti dali třikrát tolik střelného prachu než námořnictvu náleželo. Tomuto zmatku naneštěstí udělal přítrž Doktor (velitel bitvy). Škoda, mohli jsme mít o něco víc prachu. Pak jsem nalezl zbytek operační skupiny v Sokolském domě, kde furier Jana už jednala u sklenky s Thomasem - velitele 4. equipage. Debata se rozvinula tak, že zpět do Těšan jsme dorazili až v 5:00 a to už byla sobota.
Vstávání bylo pro mnohé utrpením, ale po snídani všichni námořníci čekali v plné parádě na přesun k bojišti. Konečně jsem viděl místní část nazvanou "Porgugalsko", kde narazíte buď na námočníka nebo cigána. Poznamenal o uvedeném matelot Mandy. TAto malá bitvička v Těšanech byla pro francouzské zbraně jasným vítězstvím,a to kozákům přišel na pomoc i oddíl rakouských granátníků. V boji jsem poprvé použil svoji novou šavli k údivu mnoha kozáků, že se šavlí to někdo trochu umí. Následné nalodění a přesun do Tvarožné proběhl úplně bez zajímavostí, až na to že loď (bus) řídil matelot Vašek. Ve Slavkově jsem odešel na poradu, kde jsem se dověděl, že opět velím pravému křídlu a taktická situace bude stejná jak před rokem. Zbytek jednotky zatím brousil po vsi. Pak se celé pravé křídlo shromáždilo před hospodou na návsi. Po přesunu na bojiště a zaujetí výchozí pozice jsem zjistil, že disponuji cca 80 vojáky. Po průzkumu bojem, která odhalil spojenecké dělostřelecké baterie, jsme se stáhli. Po třech útocích většinou kozáků jsem velel "VPŘEDů". Celé křídlo postupovalo vpřed jako nezadržitelná masa, které cestu klestil námořní gardový odřad. I přes několik spojeneckých protiútoků se nic nezměnilo na tom, že jsme téměř bez problémů obsadili ruský tábor. Zde byla zaujata kruhová obrana. Poručík námořníků Thomas byl zajat. Po chvilce oddechu jsme spojence i přes jejich odpor hnali dál, a to tak, že pravé křídlo se otočilo o 90 stupňů kolem levého okraje a tím jsme spojence dostali do kleští teď bylo jasno, že vítězství je naše. Byl jsem donucen popravit několk kozáků, prootže stálé hlídání zajatců jsem si nemohl dovolit a najednou bylo příměří. Po vyslovení "Námořníci gardy" se z obecenstva strhli dost velké ovace. Líbila se jim ukázka reality boje bez příkras. Oběd na návsi a přesun do Těšan na večeři. Tuse stal úrat. Manželka matelota Jahreho se opařila olejem a Boris ji odvezl do špitálu. Po slavnostní večeři jsme začali oslavovat stylem hodných námořníků. Do hodnosti qaurtier-maître byli povýšeni matelelot Petit Jana a Jahre. Starosta obce Těšan ocenil vítězství několika litry vína. Po prohlídce historické kovárny oslavy pokračovaly až... Dozvěděl jsem se, že foto Jiří se málem ocitl mezi bodáky (o to budou lepší fotky), že qaurtier-maître Jana dostala ránu šavlí při útoku jízdy atd.
Ještě o půlnoci no a též i o 5:00 probíhaly kokšíky a víno a černá vodka. Ráno se ani něšlo na Mohylu. Radši. Bojově jsme obstáli a i dar gen. Bauleschovi byl odevzdán. Víme, že má rád moravské červené a slivovičku. To byl ale v sobotu. A já nemám hlas. Toť úděl velitele. Stále je nutno cvičit, a příští rok hurá někam jinam, třeba do Boulogne nebo Borodina, jak říkal Thomas od 4. equipage.
Zpět