Lodní deník


uvod clenove stanovy denik plesy tabor zapisy z valne hromady zpet na uvodni stranu

Píše se rok 2000

Marengo
Narozeniny císaře
Pochod bojištěm
Akce po bojišti, bitva ve Vyškově a Rousínově
Bitva tří císařů

8.-12.6. MARENGO 2000

Počasí:
při příjezdu pařák, dusno; potom jeden slejvák za druhý; na zpáteční cestě v Alpách zase horko

Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Vytopilová
matelot Polách
matelot externista Čapek
chirurg Nezbeda

Pořadatel:
Akce - celá severozápadní část Itálie (Piemot, Marengo, Alesandria,..)
zájezdu - slavkovská garda

8.6.

V tento den se celá osádka naložila ve Slavkově do autobusu směr jih a po krátké zastávce v Brně nastala dlouhá cesta na místo konání a ubytování. Během cesty se všichni posilňovali alkoholem nebo jinak, aby co nejrychleji a na co nejdelší dobu usnuli.

9.6.

Kolem poledne jsme se všichni ve zdraví, ale utahaní a pokrčení ze sedaček zvedli a vystoupili v městečku Piovera. V tomto městečku nás už očekával oběd a postavený tábor, kde po dobu této akce budeme jíst, spát a odpočívat. Po obědě ve večerních hodinách jsme provedli městečkem demonstraci silý formou pochodu, a pak kromě večeře se nic nedělo. Generál Sokolov se opět na obědě i večeři předváděl a svým nevybíravým chováním nejednoho z vojáků obtěžoval. No, alkohol u Rusů je jejich druhá identita.

10.6.

Po snídani jsme se seřadili a napochodovali před radnici, kde nás dekoroval sám starosta Piovery, Marco Bologna. Po obědě, s vystoupením gen. Sokolova, jsme odjeli do Marenga. Po vzhlédnutí muzea proběhl nácvik. 2. equipage je v sestavě gardových granátníků. No, před nácvikem cvičili koně "velký karusel" a to teda byla podívaná. Po nácviku v Pioveře proběhla minibitvička pro starostu. Mé hodnocení tohoto si nedovolím napsat, pouze konstatuji "ZMATEK NAD ZMATEK" v podání gen. Sokolova. Konec dne 2. equipage ukončil v kavárně, kde pan Vrána se slovníkem exceloval. Začalo pršet.

11.6.

Stále prší. Po snídani námořníci v plném počtu stojí v linii s granátníkama gardy a čeká na povel k útoku. Bojiště je jedno velké bahnisko. Při přesunech nohy stojí a tělo potřebuje vpřed. Po několika hodinách v této mokré lázni, z nebe déšť ze spoda bahno, se naše řady hnuly vpřed, a pak linie gardy chtěla provést karé. To co vnizklo, díky voltižérům a granátníkům z Belgie, bylo všechno jen ne karé. V tomto zmatku contre-maître musel léčit jednoho belgána, který byl hustý na petit matelota, dle slov Jany už chtěla použít bodák. Po bitvě byl oběd ředěný deštěm, a pak několikahodinové hledání autobusu. V 17:00 jsme konečně v táboře Piovera. Zbalilo se co se dalo a jak se dalo a po večeři a loučení nastala cesta domů. Modro všude, špinavé všechno, ale zatím jedem. Ve 22:45 stojíme, autobusu vypadla elektřina. Leje jako z konve.

12.6.

5:00 padla bečka, a v 7:00 jedeme dál, není potřeba svítit, proto jedeme. Alpy Itálie, zase pařák a najednou čoud, hek a stojíme. Po horolezeckém výstupu je do autobusu dost vody, elektriku nahradila prodlužka a po třech hodinách zase jedem. Už jsem myslel, že nás teď budu několik dní sušit. V Mikulově měníme autobus a ve 23:00 jsme s německýma granátníkama ve Slavkově a kolem půlnoci konečně doma. Dle času to byla nejdelší cesta mého života.

Na závěr jenom poznatek: matelot Polách musí víc cvičit, Jana je správný gardista, furt brble, Boris potřebuje pevnější ruku, no s praporem mu to celkem jde. Příště půjdem podpořit řadovou pěchotu, u gardových granátníků je to celkem nuda, no snad na mou obhajobu bych poznamenal, že toto bylo první velká akce námořníků 2. equipage od jejího vzniku.

Zpět

12.-13.8. Narozeniny císaře

Počasí:
teplo, slunečno až horko bez závanu větru

Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Petráš J.
officer de sainté Nezbeda

Pořadatel:
Gustav Bezděkovský, 57. řadový pěší

12.8.

Ráno v 8:00 člun obsazen contre--maîtrem a matelotem Petrášem vzbudil vojáky v Jiříkovickém ležení. Příjezdem officera de sainte byl každý voják 57.eme v ležení vzhůru. Officer de sainte cestou ulovil křepelku, kterou společně s matelotem Petrášem oškubali, stáhli z kůže, vykuchali až nakonec vypadala jako dva libové kuřecí řízky. V poledne naše jednotky prošly vesnicí Jiříkovice a na jejím okraji obsadily opuštěn statek. Zanedlouho nato byla naše pozice ohrožena dělostřeleckým přepadem rakouské jednotky. Místní obyvatelé boj pozorně sledovali. Po krátké přestřelce naše jednotky opustily statek a hrdinně padly v nepřátelské palbě. Prapor jednotky nepadl do nepřátelských ruk.
Diváci tleskali a dětem se dostalo i poučné přednášky o době napoleonských válek. Pak nastal pochod na Mohylu míru, námořnictvo tuto trasu zdolalo ve vražedném tempu za necelou hodinu. Další jednotky nás dostihly za další hodinu. I na Mohyle jsme předvedli krátkou bitevní ukázku a v této francouzské jednotky zvítězili a nastalo všeobecné veselí. Při krátkém zastavení v osáriu Mohyly a položení kytice květu na hrob, jsme vzpoměli při minutě ticha na padlé odpočívající zde daleko od svých domovů.
Po rozchodu všichni odpočívali a požívali tekuté i tuhé. Pomalu se začali trousit i gardový granátníci přicházející od Sokolnic. Officer de sainte zůstal na Mohyle. V 16:00 námořníci a 57.eme odešli z Mohyly míru směrem do Jiříkovic. Pár set metrů před touto vesnicí je rybník a u něho jsme všichni společně smyli ze sebe celodenní úvavu, ó, jaké to blaho. U rybníka jsme zůstali až do soumraku. S návratem do ležení se začalo vařit. Nebylo koření a různé ochucovadla, chuť a to dobrou dala polévce křepelka ráno ulovená. Sedělo se dlouho do noci. Otestovali jsme náš stan. Spí se v něm dobře. Ráno akce snídaní skončila, bylo dobře.
Námořnictvo opět ukázalo své kvality. První vpřed, poslední zpět.

Zpět

18.-19.11. Pochod bojištěm

Počasí:
ráno déšť, pak zamračeno, chvílemi déšť

Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Burš
matelot Pepa
matelot fourier Petit (koňmo)
20 Kaunitz Dan Bár
grenadier guard Rozsypal

Pořadatel:
officer de drapeau Nezbeda, Les Marines

Jako obyčejně jsme se den před akcí sešli všichni u Buršů. Jana (Petit matelot) šla koňmo z Vyškova až do Horákova. Dne 18.11. jsme vyrazili, na Santonu jsme potkali Jardu Rozsypala a zapálili svíčku u kapličky. Další zastávku jsme měli na Žuráni. Pod Žuřání na poli contre-maître našel špičku kordu. Začalo pršet. Po pár kilometrech u rybníka na směru Mohyla míru, jsme se na chvíil utábořili a pojedli. Asi za půl hodiny nás dojela Jana na koni a též pojedla. A to už nastal čas jít dál. Nechutné počasí, ale na Mohyle míru nic nebránilo dát k poctě zbraň a zapálit svíčku u Osária. Po krátkém odpočinku naše cesta pokračovala na Staré vinohrady, Blažovice a Tvarožnou. Při přechodu koně přes most na dálnicí byl trošku problém, ale vše dobře dopadlo. V Tvarožné jsme všichni zbylí dobře pojedli. Zbylí protože Boris a Pepa se od nás odpoutali na Mohyle a Rozsypal v Blažovicích. Při občerstvení Princ (kůň) se měl pomalu líp než mi. Místní obyvatelé ho obletovali, vrchní mu dal kýbl vody a dokonce jeden místní občan šel domů pro staré rohlíky. Už dříve bylo rozhodnuto, že venku spát nebudeme. Noční pochod do Horákova, k Buršům, proběhl kouzavě po blátě a trávě, ale vše proběhlo dobře. Dne 19.11. v dopoledních hodinách jsme se rozjeli všichni domů. Pro změnu na koni contre-maître, ano já. Zvládl jsem to, ale v Rousínově mě zadek bolel i za ušima, o kolenách nemluvě.
Ano opět jsme to zvládli jako vždy. Tuto akci Jana odnesla nachlazením, Boris bloudil s bráchou po bojišti, no a já dva dny vedle s kolenama. Příští tkýden se zas uvidíme.

Zpět

25.11. Akce po bojišti, bitva ve Vyškově a Rousínově

Počasí:
mlha a déšt celý den

Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Burš
officer de sainte Nezbeda

Pořadatel:
KPFRAPC Honza Dvořák a obecní zastupitelé zúčastněných obcí

Původně nás mělo být pět, ale Pepa se vůbec neukázal a Jana (petit-matelot) je stále nemocná.
Ráno v 7:30 jsme se s 18.eme a Rusama nalodili a autobus nás začal šibovat po bojišti. Šlapanice salva a nic. Jiříkovice pochod, odhalení pomníku Brasinovi a bohaté občerstvení. Sokolnice pochod a občerstvení na náměstí. Dobrý ovar a tlačenka. Jitrnice zapařená, nedobrá spousta jídla zůstávala v popelnici, ani Boris nechtěl. A hurá do Zbýšova. Tam mne Honza překvapil, dal mi do ruky věnec, ale ten měl snad 10 kg a já ho nesl v jedné ruce. Pak mi pomohl i Burš a potom jsme ho společně položili ke kříži obětí. Telnici jsem neuvedl, protože tam to bylo úplně o ničem, jediné pozitivum bylo, že jsme se mohli v klidu vyčůrat než nás našel autobus.
Po obědě ve Vyškově byla bitva na náměstí, kde jsme hrdinně udrželi pozice a v Rousínově bitva proběhla skoro po tmě. Myslím, že tradice námořníků jsme čestně obhájili a heslo "radši smrt než ústup" byl plně naplněn. Za týden se rozhodne pod Santonem. To teprve bude maso!

Zpět

1.-3.12. Austerlitz 2000 - BITVA TŘÍ CÍSAŘŮ

Počasí:
nejdříve velká mlha, sychrano, zamračeno

Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Petráš J.
matelot Petráš Z.
matelot Polách J.
markytánka Petrášová L.
officer porte drapeau Nezbeda B.

Pořadatel:
Davay, Tvarožná, Napoleonská unie ČR

Pátek večer byla taková mlha, že nebylo vidět na dvacet metrů. V Tvarožné jsem vyřídil potřebné náležitosti, včetně peněz, přihlášení jednotky a upřesnění dalšího dne. Přesun do Blažovic mi člunem "León" trval 30 minut. opět se mi povedlo ubytovat jednotku v samostatném pokoji. Konečně se objevil první z jednotky, Burš dal pár piv a je tady, jako vždy spokojený. S voltižérama jsme pak poseděli asi do jedné ráno. Burš měl v noci hluboký rozhovor s parapetem.
Ráno 2.12. velení oddílu předáno Buršovi a já s voltižérským seržantem Žofrem jsem se přesunul do Tvarožné na poradu velitelů. Poradu zahájit starosta Tvarožné p. Kopecký. Dál porada pokračovala na bojišti upřesněním zámyslu. Jsem velitelem pravého francouzského křídla cca 150 mužů. Proti nám bude stát 20. Kaunitz Rittberg a Rusové. Musíme dobýt ruský tábor a udržet ho. Objevil se 4. oddíl námořníků a v zápětí i druhý oddíl. 13:00 po přesunu na bojiště a zaujetí pozic, pravé křídlo zahájilo boj, avšak po soustředěné dělostřelecké palbě spojenců jsme byli donuceni ustoupit a počkat na zbytek francouzských sil. Valivou palbou ze čtyř řad pravé křídlo odrazilo 20. Kaunitz. Zahájili jsme postup vpřed. 20. Kaunitz se už nezmohla na odpor. Pravé křídlo jsem vedl přímo na ruský tábor. Až na pár slabých výpadů Rusů jsme dosáhli cíle. Ruský tábor však byl trochu tězší oříšek. Bylo nutno dva útoky než jsme tábor obsadili. Po krátkém plenění a odražení ojedinělých odporů tábor málem lehl popelem. Najednou se objevila rakouská generalita pod vedením velitele italské rakouské armády gen. Bauleshe s nabídkou příměří. Toto nebylo přijato, a tak útok nebo spíš smetení zbytků organizovaného odporu pokračovalo až do vítězného konce. Zde zklamali hlavně velitel 4. oddílů tak, že odmítl dál hnát ruské myslivce. Toto jsme vyřešil posunutím 57. řadového. Nemůžu si pomoct, ale 4. oddíl až na pár výjimek neumí pořádně válčit a co hůř poslouchat rozkazy. Po závěrečném defilé, ve kterém pravé křídlo bylo vysoce oceněno potleskem, jsme se utábořili na návsi v Tvarožné ke krátkému odpočinku. Přečtení proklamace císaře ve Slavkově jsme se zúčastnili jenom tři contre-maître, matelo Burš s manželkou. Co dodat. Město Slavkov se vzpomínkovou akci upravilo na prodejní trhy a císaře Napoleona ze zámku odsunuli do davu na náměstí. Ano obecní zastupitelstvo je banda buranů, protože i ohňostroj byl na zámeckých stájích jako by to bylo kdoví jak důležitá budova v této události. Hnus! Po večerní oslavě, která trvala až do brzkých ranních hodin jsme odešli spát ve vší slušnosti. Zůstali jsme zase jen já a Burš. Zbytek jednotky se odporoučel do domovských vod hned po bitvě. Ani za 4. oddílem jsme nebyli, protože to co provedl jejich velitel za všeobecného útoku pravého křídla hraničí se zradou. Konečně jsme byli seznámeni s budoucí manželkou officera porte drapeau. On se už vidí ženat, že to až přehání, no co už, každý to prožívá jinak. Letos se ukázalo, že dva nepřítomní námořníci matelot petit a Fou skutečně chyběli v bojové síle 2. oddílu. Snad na příští akci nebudou chybět.

Zpět