Lodní deník


uvod clenove stanovy denik plesy tabor zapisy z valne hromady zpet na uvodni stranu

Píše se rok 2008

Mikulov
Segovia
Letní Slavkov
Zimní Slavkov

Mikulov 16.-18.5.

Počasí:
tres bien - slunečno

Účast:
officier de santé Boris Nezbeda
matelot - porter d´aigle Jaromír Rozsypal
matelot Jana Šálková

Pořadatel:
CENS

16. 5. pátek

Na tuto akci jsem odjížděla velice natěšená, byl to můj první Mikulov, takže zvědavost byla obrovská. Už pohled zdálky na město se zámkem stál za to! Inu, bažant se kochal. Po přesunu k zámku, postavení stanů a přivítání se starými známými tvářemi vyvstal malý problém s ubytováním, ale naštěstí se u caporala Marcina a tambora Cruchota našlo kus volného místa, takže problém byl zažehnán. Později se rozdělily noční hlídky (připadl mi spolu s Petrem Rozsypalem čas 3:00 – 4:00) a zbytek večera byl věnován zábavě dle libosti. Ten den začínala série muzejních nocí, tak jsem toho zneužila a vydala se na prohlídku zámku a zbytek večera proběhl ve znamení popíjení vína a družení se s veselými nepřáteli.

17. 5. sobota

3:00 – 4:00 Hlídka proběhla v klidu, dvakrát jsme se pokusili legitimovat Poláky vracející se z noční prohlídky města a ke konci se do tábora přihnala skupinka několika snědých spoluobčanů, vylovili jakýsi tajemný balík z křoví a upalovali pryč jako kdyby jim hořelo za patami.
7:00
Vybubnován budíček a tábor se jal probouzet. K snídani nás uctili gulášovkou, nafasovaly se balíčky s obědem a vyrazilo se na cvičiště. Protože námořnictvo se zúčastnilo v menším počtu, přidala jsem se k vojákům 18. regimentu a celou akci absolvovala pod velením monsieur Dvořáka. Když jsme došli na místo, tak pod loukou, kde měl výcvik probíhat, byly utvořeny skupiny a za bdělého dohledu velitelů jednotlivých skupin se pilovala škola vojáka a po skončení jsme se odebrali kus dál na louku a tam jsme se věnovali škole pelotonu. Tam také Štvanci předvedli své jezdecké umění, bylo to fantastiques!!!!
Po skončení výcviku, což byla zábava na pár hodin, jsme odpochodovali k Mikulovu, kde nás čekala bitva, po níž jsme se odebrali do tábora, vyždímali košile a pojedli. Zájemci mohli vidět našeho Rozsyho, kterak se odvážně vydal do rukou chirurgů Ludvíka a Pepého a ti na něm předvedli své umění. Precizní provedení amputace ruky, aneb když už přijít o končetinu, tak jedině u této dvojice!
Později jsme jeli do Drasenhofenu. Když se dojelo na místo určení, monsieur Vystrčil měl projev, následoval pochod obcí a došli jsme k velice sympatickému místu, kde bylo nachystané víno a něco malého dobrého. Došlo i na menší bitevní ukázku, v malých uličkách mezi domky, kde se na nepřátele dalo pěkně střílet ze střech. Tahle bitvička byla moc pěkná! Poté následovalo ono zmíněné pohoštění (jejich minerálka mi chutnala mnohem víc než víno) a pak došlo na návrat do Mikulova. Několik odvážných chtělo zpáteční cestu urazit pěšky, ale byli od tohoto úmyslu zrazeni Honzou Dvořákem s tím, že je bude ještě druhý den potřebovat.

18. 5. neděle

V neděli byl na programu pietní akt v Dietrichštejnské hrobce a poté ještě trochu zábavy se školou vojáka na náměstí, opět po skupinách. Pak už následovalo jen bourání tábora a odjezd.

zápis: matelot Jana Šálková alias Jeanne Tasse



Zpět


Segovia 11.6.-17.6.

Počasí:
teplo kolem 25 °C, mírný vítr, občas mráček

Účast:
contre- maitre Janúšek
quartier- maitre Kříž
matelot-tambour Lang

Pořadatel:
Královská dělostřelecká akademie v Segovii a město Segovia

11.6. středa

Vyrážíme z přístavu Slavkov velkým zaoceánským plnoplachetníkem, který už známe z dřívějška,je dobře vytížen, každý máme dvojžidli, a tak záď lodě zabralo gardové námořnictvo a Starback, kolem 17.00 na molu zůstávají jen naši bližní, nejbližší a ještě bližší a také dav nechápajících čumilů, hlavně když contre-maitre vyvěsil vlajku svobodného Tibetu do okna.V menších přístavech v Brně a Práglu se nalodil zbytek osádky.
V Brně překvapili baskeťáci, nenakládali svoji oblíbenou a skladnou rakev se Stalinem. Naložili jen rulu linolea, ale zapomněli lepidlo, a tak se lino vezlo za týden i zpět, nikdo netušil , že v tom mají uniformy.
Tak a hurá k hranicím Rajchu.Všude klid a mír žádný otravný celník.Jó Schengen, je Schengen, každý rád zavzpomínal na vybírání pasů ke kontrole, nebo na zábavné a opakované vykládání a nakládání autobusu pro vykázání činnosti na hranicích.
Film nic moc, vína dost, Fernetu 2000 nakříženého s gumovými medvídky a feferonkou také, nezbývalo nic jen naředit krev a odporoučet se do říše snů, která byla přerušována pauzami na nezbytné vyprázdnění a opětovné naředění krve. Pravda Alpy pamatuje málokdo na palubě.

12. 6. čtvrtek

Francie.Mnozí se budí po útrapách noci až kolem poledne.Čas je údajně skvělý, já však se svým urychleným krokem nevidím nic růžově.Den zabíjíme tlacháním a vzpomínkami, cvičením ve vázání uzlů a sebe a k židli.Intelektuálové i čtou literaturu, z vysokým dokrmeným zbytkáčem, je to celkem zajímavé.Mysl musí být krmena, tělo nutno umrtvit.
Plánované delší zakotvení v Sete na jihu Francie bylo zpestřené okružnou jízdou po parkovištích, které byly označené, ale neexistovaly.Nakonec stojíme v průmyslové části města na opačné straně poloostrova.Nevadí, aspoň si prohlídneme město.Potkali jsme somrující krajany, vylezli na nejvyšší bod z křížem, kostelem a parádním výhledem po okolí. Sestup korunovaný setkáním s hadem u druhoválečného opevnění byl s posezením u vínečka rovněž zajímavý.No nás čtyři nic nezastavilo, a tak jsme dorazili na pláž.Voda studená, ale osvěžující.Contre-maitre mezi šutry natáhl slack line, pravda nedařilo se nám, dynamické lano není to pravé, kousek od nás začínala nějaká teenager párty a zásoby se nám tenčily, vydali jsme se na cestu zpět.Pomalu se začalo šeřit zvedal se vítr, bus uzavřen, tak nezbylo než najít místo k odpočinku.Přijatelná byla jakási sušárna ryb na pobřeží. Po spotřebování zásob jsme všichni usnuli v poloze vyvrhnuté velryby. Vzbuzení bylo kořeněno panikou, kde jsme, svět se točil, hlučil příboj a silný vítr nám podrážel nohy.Naštěstí jsme našli autobus a odjeli, ráno nás mohli podávat přímo k jídlu jako sušené tresky naložené v alkoholu. Ani jsme nezaregistrovali půlnoc a bylo 13.6. No jasně pátek 13. a vypnuli proud.

13. 6. pátek

Španělsko.Upravilo se mi trávení, středomořský vzduch léčí.Je pod mrakem ale příjemně teplíčko. Já znalý navigace jsem nastudoval průběh cesty i polohu našeho cíle, a tak od brzkého odpoledne jsem věděl, že za kopcem je náš cíl, Segovia.Ten pravý kopec přišel až večer.No, každý se sekne.
Ubytovali nás v kasárnách dělostřelecké akademie, no prostě super, vlastní odpadní jáma a žlab s vodou je opravdový luxus. Gardový granátníci urychleně odtáhli na pivo, a tak večerný pochod městem byl bez nich, nezaregistrovali informační šum, no a pak se pěkně čílili. Pěkné historické město s dlouhým římským viaduktem, nádhernou katedrálou a také náměstím, kde jsme vzali útokem altán, následně objevili dobré pivko a které jsme opouštěli s dělostřelci v zápřahu až kolem půlnoci. Po třech kilometrech do kopečka s kanónem nebyla ani chuť dál řádit.
Klasika, klidná nevědomost a noční život.Vytuhli jsme jak ON přikázal.

14. 6. sobota

Ráno. Vzbudila nás povelová technika jakéhosi nástupu španělských dělostřelců.Mezi 8.00 a 9.00 je snídaně, systém jsme asi nepochopili nebo přišli pozdě.Ale tradiční malinový salám, nějaké ty čokotyčinky, bageta,máslo a i kafe, voda i džus dobře zasytily.Vzhledem k tomu ,že opět nikdo nic nevěděl, byla i ranní siesta.V 11.00 po přesunu jsme provedli ukázku výcviku na náměstí u viaduktu, pobloumali po centru a v 15.00 byl oběd na Akademií de artileria.Teď nám došlo, že bydlíme na polygonu akademie, a akademie je tam, kde budeme obědvat.K obědu byly parádní mořské potvůrky, Zbyňa i Já jsme si libovali a Ozzy hladověl.Náboje jsme měli rychle připravené, a tak jsme se váleli u děla, mrkli do města, pokoupili suvenýry, no pohoda u pivka a kafíčka.Někteří z nás navštívili akademický armyshop skutečně měli vše.
No večer byla bitva, moc střílení nebylo. Naše manévry, nechápalo spoustu jednotek, vysoká organizovanost, velení velitelů a znalost činnosti vojáků udivovalo všechny.Prostě paráda, vítězství bylo jednoznačné. Po položení věnců u památníku u Alcazáru a večeři, na které si pochutnali jen někteří, jsme ukončili bojové akce na náměstí u katedrály na pivku.Neuvěřitelné, v tomto městě mají městské toalety na náměstí perfektně čisté a bez poplatku a na každé věžičce katedrály po setmění sedí čáp.Cesta k ubytování na polygonu uběhla jak den předtím, jen jeden kruháč jsme obešli dvakrát, což nejvíc ocenil Zbyňa,který nás chtěl všechny milovat.Věčer proběhl úplně stejně jako po vítězné bitvě.Někteří se změnili na pokémony druhu Nakašu (Zbyňa).Však co zítra máme prohrát, to bude sranda, když neví jak na nás. Já jsem utahaný, že se mi nechce ani jít připojit se na vymazáváč harddisku.

15. 6. neděle

Ráno nás vzbudili halekající studenti akademie, nikdo neví co se má dít, ale je to v pořádku, a tak jsme přinesli pokémonovi snídani a pomalu se připravili na večerní odjezd.Mezi tím se pokémon přetransformoval na Zbyňu a po nástupu jsme se opět připojili k dělostělcům a vyjeli do centra.Na náměstí El Acuaducto místní předváděli lidové tance, v boční uličce byl jakýsi trh.Každý stan byl označen regionem nebo státem a v něm byly vidět tradiční výrobky a jídla. Česko jsme nenašli, ale asi 50 stanů zastupujících Afriku, jižní Ameriky, ale i východní Evropu no a samozřejmě regiony Španělska.Potom začalo hlavní me-lé, od El Acuaducto nás „hnali“ úzkými uličkami s občasnými zastávkami až ke katedrále, kde jsme všichni k nebývalé radosti místních,padli do jednoho.
Po defilé jednotek, děrovačkách a obrovskému potlesku přihlížejících byl zahájen přesun do areálu akademie.Tak slavnostní oběd nikdo nečekal, mimo jídla, vína a jiných poživatin, bylo několik projevů zástupců všech stran děkování, obdarovávání a potlesků bylo spousta.
Tambor Krišot předvedl své umění k všeobecnému uznání, Španělé kontrovali flétnistou, avšak mu moc nevycházel dech, ale i jeho jsme odměnili potleskem za odvahu.Na závěr vystoupil šéf Dělostřelecké akademie s poděkováním, že 200 -leté výročí bylo tímto naším vystoupením zlatým hřebem oslav.Následný přesun na Polygon byl korunován objetím všech kruhových objezdů na trase.Akce byla ukončena projevem gen. Rody a řadou slavnostních výstřelů z děla k uctění všech, kteří už s námi nemůžou být a drží nám tam někde fleka.
Sbalení a předání pokojů dozorčím bylo bez závad a tradá domů.

16. 6. pondělí

Je ráno a jsme opět připraveni nasát další dojmy, a to ve městě Nimmes.Po velice živém římském osídlení zde zůstala spousta památek.Zbyňa a Stárback vzdali prohlídku římských památek, a tak já, Jauda, a Ozzy jsme zůstali na průzkum sami.Divadlo bylo monstrózní, parádní a dodnes funkční, svačina v parku velmi poučná (nekrm nikdy holuby). V info centru jsme sehnali mapu a vydali se hledat další pamětihodnosti.Našli jsme palác, sochu císaře Augusta a při cestě do zahrad nás chytl slušný slejvák.Pršelo vydatně ale po 3 hodině bylo po něm. Před absolutním promoknutím nás ochránilo závětří jednoho baráku daleko od jakékoli restaurace nebo jiného zařízení.Bobek v hypermárketu pod dohledem ostrahy ulevil na srdci i duši, mám nějaký zrychlený krok a funguji jak továrna na metan.Po dešti jsme našli rozvodní stanici římského vodovodu a okrajem zahrad jsme vystoupali nad město.Zbytky opevnění ze strážnou věží nám umožnil parádní výhled na město, okolí a do zahrad se spoustou fontán, soch a kanálů.Následná návštěva tohoto místa potvrdila krásu tohoto místa a každý si dokázal představit, jak asi bohatí Římané zde kdysi řádili při oslavách a večírcích.Návštěvou kavárny a nákupem suvenýrů jsme ukončili pobyt v tomto historickém městě.Snad se zde sem ještě někdy podíváme.Tak a poslední noc je před námi, tak šup šup do hybernace.

17. 6. úterý

Je ráno a zbývá jen pár hodin do ukončení naší cestovatelské výpravy do napoleonských válek ve Španělsku, doby Římanů a gladiátorů v Nimmes.Všichni jsme zlámáni cestou, unaveni hybernacemi a hypnózami, ale i naplněni poznáním a nepopsatelným pocitem, cestovatelů a badatelů, kterým se něco dobrého povedlo.Do domovského přístavu na Moravě jsme dorazili v brzkých odpoledních hodinách všichni v pořádku a pohodě.Ti, co tam s námi nebyli, mohou litovat, gardoví námořníci do Španělska patří a Španělé si umí ocenit jiné jednotky a umí oslavovat.

zápis:contre- maitre Janúšek



Zpět


Letní Slavkov 15.-17.8.

Počasí:
15. zamračeno občas déšť, 16. dopoledne déšť, odpoledne přeháňky.

Účast:
contre- maitre Janúšek
matelot - porter d´aigle Jaromír Rozsypal
cantiniére Wetterová

Pořadatel:
CENS

15. 8. pátek

V den narození našeho císaře Francie Napoleona I. jsme se rozhodli oslavit, společně s ostatními vojsky a zbraněmi, tuto výjemičnou událost v městysu Austerlizt. Ten večer jsme postavili nás nový stan ke zkoušce deštěm i větrem, a tak jsme to hnusné počasí přivítali. Musím uznat, že tyče jsou bytelné takže by to všechno mohl stan vydržet. Azyl všem poskytl Jarda porter d´aigle. Po návštěvě osvěžovacího zařízení "Na Špitálce" dokoupení zásob jsme všichni zakotvili u televize, brambůrek a dodržování pitného režimu.

16. 8. sobota

Ráno bylo krušné, avšak po rychlé snídani naše malá jednotka dorazila ve stanoveném termínu 7:15 na shromaždiště. TAM NIKDO! Všichni přítomní namačkáni v tropiku 57eme kolem velitele Dvořáka s otazníkem ve tvářích. ANO, plánovalo se jak a v jaké sestavě to těm spojencům na Urbánku nandáme. V tom silném dešti to bude akce, jak má být. Jednoduše řečeno, začalo správné operační počasí pěchoty. VŠE VŠAK BYLA MÝLKA, jak jsme byli nabuzeni k boji, vplul pod tropiko plukovník Vystrčil, že ranní operace ruší, po dohodě se spojenci, a další nástup bude v 10:30. No, nikdo nebyl nasran, jen ze všech francouzských úst se linuly různé rozmnožovací orgány, druhy fauny, flora chyběla a jiné přirovnání spojeneckých sil. Nu což, na olympiádu jsem se ještě na žádné akci nedíval. Druhý nástup se ve stanovenou dobu celkem povedl, až na to, že páni gardoví granátníci odmítli nastoupit pod jednotným velením s řadovou pěchotou. My, gardoví námořníci, naopak rádi kdykoli podpoříme řadové jednotky, a tak se i stalo. Byli jsme zařazeni do velení sekce spolu s 57 Terible.Foux-paus gardových granátníků plukovník netoleroval, a tak si zavolal podřízené velitele a asi je "pochválil". No zkrátka Slavkovská garda a Baskeťáci ukázali, jak jsou výjimeční a jak nic neumí. Slaďovací výcvik před obědem byl úžasný a náročný a vyvrcholil činností jednotek v karé při útoku jízdy a opakované střelbě. Skutečně výcvik byl akční a i divácky přitažlivý.
Po vydatném obědě, ve výdejně vypomohla Dundee, se sešikované jednotky přesunuly do východišť k boji. Gardový námořníci, v sestavě řadové pěchoty pod vedením poručíka Dvořáka, opět vítězili ve všech bojích a střetech, čímž prokázali vysokou taktickou vyzrálost a vycvičenost. O celku gardových jednotek se nelze jednoznačně vyjádřit. Svoji roli na bojišti jednoznačně zastali, avšak pestrost a různorodost taktických činností nepředvedly a jejich velitelé typickou zarputilost k boji nevyužili. Celý boj skončil příměřím se strategickou výhodou francouzských vojsk a obrovským potleskem přihlížejích diváků. Nutno poznamenat, že se celkem vyčasilo i sluníčko zasvítilo, a tak se sešla pěkná řada lidiček. Po boji začali soutěže, ale námořnictvo se žádné nezúčastnilo. Vzhledem k tomu, že nás na akci bylo málo, rozhodl jsem se, že nočních pochodů za ohňostrojem a ani nedělní činnosti se námořnictvo nezúčastní. Jarda porter d´aigle je domácí, Dundee zůstala a já jsem se nechal odvézt domů matelotem Bubáškem, která je v současnosti mimo službu.
Myslím, že cíl byl splněn, sešli jsme se, zabojovali jsme si a tím získaly další zkušenosti a odzkoušeli nový stan. BYLO DOBŘE, ALE NAŠE VELENÍ NESMÍ BÝT ZMĚKČILÉ, KDYŽ UŽ JSOU VOJSKA NABUZENÉ K AKCI.

zápis:contre- maitre Janúšek



Zpět


Zimní Slavkov 28. – 29. 11.

Počasí:
...mrholilo a mrholilo...

Účast:
contre-maitre Jaroslav Janúšek
quartier-maitre Zbyněk Kříž
officier de santé Boris Nezbeda
porter d´aigle Jaromír Rozsypal
tambour Tomáš Langr
matelot Jara Jakubec
matelot Richard Dobrovolný
matelot Jana Šálková
vivandiére Danuše Wetterová

Pořadatel:
CENS

28.11. pátek

Do Slavkova jsem přijela s Rozsym v poledne a ve městě ani nebylo znát, že se něco chystá – všude byl klid a počasí se také ještě nestihlo zkazit. Ubytovala jsem se u Rozsyho, námořnictvo tento rok spalo opět u něj, a vydala jsem se navštívit slavkovský zámek. Nadcházející víkend končila turistická sezona, a tak jsem si chtěla trochu rozšířit obzory na některém z prohlídkových okruhů. Bohužel se mi podařilo dorazit několik málo minut po odchodu poslední skupiny, tak jsem se alespoň pokochala krásným pohledem na liduprázdný park prozářený podzimním sluncem. Pohled téměř romantický... V přízemí zámku byla promítána bitevní ukázka z výročního Slavkova 2005, akce, na které jsem byla přítomna ještě jako civilista a která byla posledním impulsem k tomu, abych s napoleonikou začala.
K večeru postupně přijížděli jednotliví námořníci a poté jsme všichni tradičně zakotvili v přístavu na Špitálce. Ten večer se nesl ve znamení radostné události – několik dní před Slavkovem se našemu veliteli narodila krásná dcerka Izabelka, tak se restaurací několikrát neslo mohutné Vive Isabelle!!

29.11. sobota

Ráno jsme byly s Dundee nechat zapsat jednotku, vyfasovat prach, zajistit snídani a v 10.00 byl nástup jednotek na náměstí. Přehlídku Grande armée vykonal sám císař, maríně pochválil statného quartier-maitre Zbyňu a po císařově projevu následoval odchod k autobusům. Námořnictvo bylo v sekci, jíž velel caporal Pete. Po cestě jsme se zastavili v Kobylnicích a tam se odehrál pietní akt u pomníku 18. pluku. Přijeli jsme do Jiříkovic a odtud se vydali pochodem na bitevní pole, během cesty se mj. zkoušeli tirailleuři. Došli jsme do Tvarožné a ještě předtím, než jsme měli nasazovat životy za našeho císaře pod Santon, dopřálo nám velení chvíli klidu před bojem.
Samotná bitva začala v 15.00 a trvala do 16.30. Dříve se mnohdy ozývaly hlasy nespokojenců z řad diváků, že napoleonské bitvy jsou nuda, protože v nich nejsou žádní mrtví. Letos mohli být rýpalové spokojeni – padlých bylo na obou stranách víc než dost. Pořadatelé dopředu mysleli na válečné ztráty a na bojišti byla nachystána sláma, takže jsme se odvážně vydávali do útoků proti nepřátelům z řad ruské armády. Postupně se smrákalo a díky tomu a také díky dýmu ze střelby se bojiště ponořilo do mlhy. To byla teprve ta správná bitevní atmosféra! Viděli jsme pouze záblesky výstřelů a slyšeli jen povely velitelů, řev útočících vojáků a nářek raněných. Diváci měli ne zrovna dobrý přehled o dění, ale my si to užili na sto procent!
Po bitvě jsme se opět vrátili do Tvarožné, zahřáli se horkým čajem a po chvíli nás už autobusy odvážely do Slavkova, protože před námi byl ještě večerní pochod městem a ohňostroj. Na programu byla i návštěva guvernérky kanadského Quebecku, která se nakonec nedostavila, a tak se po nespokojeném pískaní lidí přešlo raději rovnou k ohňostroji, který byl velmi vydařený! Večer jsme opět zakončili na Špitálce.

30. 11. neděle

Ráno jsme s Dundee šly vyfasovat snídani, tentokrát nás pohostili klobásami. Ono dopoledne se také konala soutěž ve střelbě z křesadlových zbraní, které se za námořníky zúčastnil Zbyňa. V deset nastupovaly jednotky ke slavnostní přehlídce na náměstí a následnému odjezdu k pietnímu aktu na Mohyle míru. Za námořnictvo se tohoto dění zúčastnila moje maličkost.
Přehlídka začala velmi vesele. Čekali jsme nastoupení až přijde císař a do toho Milan Varták přemluvil Petra Rozsypala, ať udělá přehlídku s Frankem (medvídkem – maskotem, který neustále bdí nad válečnými úspěchy dělostřelců z 5. regimentu). Ostatní se k povzbuzování ochotně přidali a tak se zavelelo présentez armes a Petr se s Frankem vydali na přehlídku. Vidět velitele dělostřelců, kterak s hrdým výrazem ve tváři drží na ruce medvídka a kráčí po náměstí podél nastoupeného vojska – zážitek k nezaplacení! Celá Grande armée se málem válela smíchy! Ačkoli úspěšná, skočila přehlídka neslavně – Petr byl sebrán policií.
Císař později vykonal řádnou přehlídku a odjeli jsme na Mohylu. Zde se odehrál tradiční pietní akt, některým byly předány čestné legie a vivandiéres dostaly nové medailony, jež značí jejich postavení v armádě.
Protože jsem se pietního aktu zúčastnila v řadách 18. regimentu, dostalo se mi té cti zúčastnit se pietního aktu uvnitř mohyly. Tento zážitek se nedá popsat slovy – když uvnitř mohyly začnou bubnovat tamboři 18eme, jde člověku mráz po zádech a může jen vnímat sílu onoho okamžiku a genia loci, kterého toto místo má...
Po ukočení všeho dění se účastnici odebrali k autobusům, které nás dopravily zpět do Slavkova.

zápis: matelot Jeanne Tasse



Zpět