Bataillons de Flotille a Equipages de Haupt-Bord
Bataillons de Flotille a Equipages de Haupt-Bord
Po bitvě u Trafalgaru si francouzské císařství plně uvědomovalo nutnost reorganizace neefektivního válečného námořnictva. Byl přijat rozsáhlý ambiciózní plán modernizace válečného loďstva a přístavů. Rád bych vzpomněl jednotky námořnictva, u kterých je snad snaha o progres nejvíce patrna.
Nedostatek pěchoty u válečného námořnictva vyřešila takzvaná militarizace námořnictva, tzn. výsada dobrovolnosti služby u námořnictvu byla nahrazena konskripcí (odvody). Tento krok si vysloužil velkou nelibost u námořních důstojníků, no výhoda stálého a pravidelného přísunu vojáků do jednotek námořnictva záhy tyto hlasy umlčela. Dne 02. března 1808 vyšel císařský výnos o vytvoření 50 Bataillons de la Marine Imperiale (praporů námořnictva císařství). Každý prapor byl předurčen pro službu na jedné řadové lodi anebo na dvou fregatách. Dne 07. dubna 1808 bylo z posádek dělových člunů zformovány a doplněny pět Bataillons de Flottille. Oddíly sloužící na řadových lodích a fregatách se dekretem z 11.září 1810 pro odlišení přejmenovali na Equipages de Haupt-Bord (z praporů námořníků císařství).
Navyšování počtů pěchoty u námořnictva dokládá správa o 28 oddílech „vysokých palub“ sloužících na válečných lodích z července roku 1810. Zajímavé je, že teprve dekret z 1. ledna 1811 určuje, které prapory (equipage) jsou považovány jako bezpilotní (bez domovské lodě), byli to 4, 7, 10, 17, 18, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 31, 41, 42, 43, 44, 54, 55, 56, 57, 69, 60. Tyto prapory námořníků několik let sloužili ve Španělsku, Německu, anebo jako pěchota měli za sebou Dunajské tažení roku 1809. Otázka zůstává jak to, že prapory 41, 42, 43 jsou dopisem ministra z 1. října téhož roku přiřazeni k posádkám lodí L´Ocean, Le Jemmapes a La Circeé zakotvených v Rochefortu. Další výnos toho roku z 8. července nařizuje, na základě stížností od praporů umístěných v přístavech, zastavení distribuce klobouků typu „čáko“, a návratu k tradičnímu klobouku z lakované plsti nebo vařené kůže. Tím čáky pro jejich lepší ochrannou funkci zůstali jen u jednotek sloužících na souši.
V roce 1811 Denis Decrés, ministr námořnictva, vykazuje 64 praporů Equipages de Haupt-Bord a 22 Bataillons de Flotille v celkové síle 59 000 mužů. Následně k roku 1813 vykazuje 76 praporů Equipages de Haupt-Bord a 24 Bataillons de Flottille. Dne 18. března 1813 byli císařským výnosem prapory flotily zrušeny a zařazeny k Equipages de Haupt-Bord, zároveň byli oddíly navýšeny na celkový počet 110. Tímto, při střízlivém výpočtu 700–900 mužů na jeden oddíl se lze dostat na 100 000 mužů v praporech námořnictva. I přes všechny snahy se prvnímu císařství nepovedlo modernizovat a restrukturalizovat námořní síly.
Nepovedený ústup z tažení do Ruska zapříčinil, že odvedeni příslušníci námořnictva roku 1813 okamžitě posilovali oddíly pontonýrů a dalších jednotek v Itálii a Německu. Rozkazem z ledna roku 1814 k obraně Francie vyslal každý oddíl „vysokých palub“ 120 střelců k armádě s kterou zůstali až do kapitulace Paříže 31. března 1814. Nová vláda jednotky Equipages de Haupt-Bord rozpustila.
Po návratu císaře z Elby bylo nařízeno 24. dubna 1815 vytvořit 40 Equipages de Haupt-Bord. Tyto počty se však během 100 dní císařství nepodařilo naplnit. Přesto i v tomto krátkém období je zaznamenáno několik jejich střetů s nepřítelem, třeba o Fort Lalatte u Saint-Malo.
Námořníci Bataillons de Flottille a Equipages de Haupt-Bord bojovali v mnoha bitvách císařství na souši i na moři, jen jejich seznam by určitě překonal rozsah vzpomínky na ně v mém článečku. Nezapomínejme!
Připravil: Jaroslav Janúšek