Tato jednotka vznikla 30. fructidoru 9. roku, což je 17. 9. 1803 jako Matelots de la Garde Consulaire a dekretem 2. 7. 1804 byla transformována na Bataillon de Marins de la Garde Imperiale. Tento prapor gardových námořníku působil po oddílech v různých francouzských brigádách a sborech po celé Evropě ve všech taženích, byť jeho prvořadým úkolem byla ochrana císaře a jeho štábů na lodích v přístavech a na pobřeží moře a vodních toků.
Při přípravě expedice do Anglie, gardové námořnictvo v Atlantiku na lodích monitorovalo pohyb nepřátelských lodí v Lamanšském průplavu. Tato činnost se neobešla bez občasných nevýznamných střetů.
V roce 1805 se v sestavě tzv. Německé armády zúčastnil odřad gardových námořníků tažení, které vyvrcholilo bitvou u Slavkova 2. prosince 1805, ve které zahynul poručík Jacquelot.
V pruském tažení roku 1806 se výrazně podíleli na obsazení Gdaňsku, poté na dělových člunech zabezpečovali na Visle kurýrní a zásobovací službu. Po uzavření míru v Tylži roku 1807, při pompézním návratu armády do Paříže byl jejich orel ověnčen zlatou korunou a básník Arnault na jejich počest složil píseň.
V roce 1808 se 737 gardových námořníků tohoto praporu působilo tzv. Střední armády ve Španělsku, z těchto mužů padlo do zajetí v potupné kapitulaci Baylenu necelých sto, zbytek zahynul v bojích zadního voje. Po těchto těžkých ztrátách z praporu gardových námořníků zůstal jeden bojeschopný oddíl.
V roce 1809 v bitvách u Aspern a Wagram tento oddíl s řadovými námořníky chránil na dělových člunech páteřní mosty přes Dunaj.
V roce 1810 se gardoví námořníci vrátili do Španělska. Zde se mimo jiné, pod velením kapitána Grivela pokusili osvobodit francouzské zajatce z anglických vězeňských pontonů „Vieille Castille“ a „Argonaute“ kotvících v Cádizském přístavu. Následně byl stav praporu doplněn na 1136 mužů.
V tažení do Ruska roku 1812 jako první překročili řeku Němen a Dwinu, na kterých poté zabezpečovali vodní zásobovací trasy armády z Gdaňsku do vnitrozemí. Po obsazení Moskvy, gardový námořníci ukořistěnými kanóny hlídali Kreml a pod velením maršála Mortiera mezi posledními opouštěli Moskvu. V závěru ústupu francouzské armády, stavěli ve dvaceti stupňových mrazech mosty přes Berezinu. Z jednotky se do Paříže vrátilo jen 85 námořníků.
Do „Bitvy národů“ u Lipska gardový námořníci nebyli zapojeni, následně však v počátku roku 1813 hrdinně bránili Arcis-sur-Aube proti veliké přesile protifrancouzských spojenců postupujících na Paříž. Po následné francouzské kapitulaci, jeden oddíl gardových námořníků doprovázel Napoleona I. na ostrov Elba, kde jim bylo umožněno dále vykonávat službu.
V roce 1815 v bitvě u Waterloo bojovali v sestavě gardového dělostřelectva, kde padlo 57 námořníků ze 150 mužů. Po pádu císařství byl prapor v srpnu 1815 definitivně rozpuštěn.
O této malé části, Napoleonové armády se moc nepíše, ale vzpomínky císaře Napoleona v jeho pamětech mluví za vše:
„….co bychom bez nich dělali, jako námořníci v žádném případě nezklamali a ukázali se být výtečnými vojáky. Vyžadovali si to okolnosti, dokázali být vojáci, námořníci, dělostřelci i zákopníky, za co musí být ceněny. Nebyla povinnost, kterou by nebyli schopni splnit….“
Štáb praporu:
1 kapitán 1. třídy, 1 starší adjutant, 1 desátník-pokladník, 1 zdravotník.
Pět oddílů ve složení:
1 fregatní kapitán – velitel lodi, 1 kapitánporučík – jeho zástupce, 5 námořních poručíků, 5 loďmistrů, 5 podloďmistrů, 5 námořních ubytovatelů, 125 námořníků, 1 trubač, 1 bubeník.
Sestavu praporu doplňovali:
1 loďmistr-obuvník, 1 loďmistr-krejčí, 1 loďmistr-zbrojař.
Pro nepřetržitou službu v Paříži byla postavena jednotka ve složení:
1 loďmistr, 1 podloďmistr, 3 lodní ubytovatelé, 60 námořníků.
Celkem tedy prapor tvořilo 818 mužů včetně důstojníků a poddůstojníků.
V sestavě praporu jsou použity tyto české ekvivalenty francouzských námořních hodností a funkcí:
Capitaine de vaisseau – kapitán 1. třídy, adjudant major – starší adjutant,capitaine de frégate – fregatní kapitán,lieutenant de vaisseau – kapitánporučík, lieutenant ou enseigne – námořní poručík, officier de santé – zdravotník, maître – loďmistr, contre-maître – podloďmistr,qaurtier-maître– lodní ubytovatel, matelot – námořník.