V této části jsou zaznamenány plesy, které jsme pořádali.
Stejně jako u lodního deníku došlo v různých bitvách a různých potyčkách ke ztrátě záznamů, proto u některých ročníků zatím chybí záznamy, ale budeme se snažit dát ztracené zápisky dohromady.
Počasí:
obleva, 20 cm sněhu, bezvětří, v noci na neděli náledí
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Vytopilová
matelot Štefl
matelot Petráš J.
markytánka Petrášová
tambor Tecl
chirurg Nezbeda
Pořadatel:
Les Marines, Bretnýři
V 16:00 matelot Vytopilová a část Bretnýřů vyzdobila sál, kde se vše uskuteční (klub VVŠ). Byl nedostatek materiálu na výzdobu, no výsledek nebyl špatný. Večer příjezd kapely a pak dýchánek do ranních hodin (kapelník Pařík stavěl sněhové mužské přirození, čímž vystrašil babičku-dojičku z JZD).
Po obědní snídani jsme se všichni přesunuli na sál, kde pokračovala příprava. Kapela z Ústí přišla strašně pozdě. Problém se zvukařovou aparaturou. 18:00 přicházejí první lidi. Stále něco krachuje. 20:00 začátek "pocta orlům". Nepřišlo asi 50 nahlášených lidí. Po počátečním zmatku konečně vše jde jak má. Cimbálová muzika i obě kapely sklízí úspěch, soutěže vyhrává hlavně 18eme regiment. Vypadá to dobře. 02:00 vše se stěhuje do hospody, kde se pokračuje.
6:00 kapela a věrní jsou v Opatovicích. Kolem oběda je všemu konec. V baráku to vypadá jako po nájezdu Tatarů, a po zaplacení všech nákladů se zjistil prodělek cca 400,- Kč. Příště zas ale jinak a lépe.
Počasí:
zamračeno, těžké mraky velice nízko, bezvětří, mrholí
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Vytopilová (Petit)
matelot Svobodová (Fou)
matelot Petráš (Burš)
markytánka Petrášová
markytánka (čekatel) Stehlíková
matelot (čekatel) Polách (Pepa)
officer de sainte Nezbeda (Boris)
Pořadatel:
Les Marines, Bretnýři
Uvedeného dne jsme se všichni dostavili na místo operace, klub VVŠ. Musím podotknout, že valnou měrou o přípravu se zasloužil Boris. Všechno vylítal, i když jako zdravotníkovi by se to nemělo na zdraví podepsat. Pamětní listy vytvořila Jama. Spolupráce s Bretnýřema byla letos rozepsána a podepsána smluvně, což obě strany dodrželi k všeobecné spokojenosti. I kapela letos byla nová a placená hospodským. Hráli dobře "Lamenti". Výzdoba byla v tradičních francouzských barvách v čele s císařský námořním orlem na trikolóře. Celek doplňovali erby českých pánů.
Zahájení proběhlo minutou ticha a vzhlédnutím k orlům, a pak začal divoký rej tanců a soutěží, který vyvrcholil slosováním vstupenek alá tombola. Do uvedeného vyvrcholení přispěli všichni trochou, avšak hlavním dárcem, díky Maliňákovi 18.eme, byli sklárny Moravia Dubňany spoustou skla a zajímavých skleněných obalů na nápoje obohatila tato firma vyvrcholení. Pak rej pokračoval až do závěrečného varu ve 2:00. Já jsem v závěru zjistil, že obě Jany se opily, a že matelot Fou neumí tancovat klasiku. Burš opustil operaci krátce po půlnoci i s partnerkou. Čekatelé taktéž. Officer de sainte se držel až do rána.
Myslím, že letos se organizace gardového plesu povedla. Mateloti Petit, Fou, Burš se střídali u vchodu, officer de sainte se staral o muziku, contre-maître, tedy já, jsem opět uváděl. Ano Les Marines fungovali, jak by měli. Vždy všichni věděli co a jak dělat a svá místa obhajovali se ctí. No a po práci jsme oslavovali jak se patří. Myslím, že i návštěvníkům, aspoň valné většině, se tento rej líbil a pobavili se. S celkového osazenství se určitě nelíbilo probuzení. Podle zpráv dva lidi byli zraněni (zlomená ruka a vyražené zuby). I to se stává, když se neumí člověk bavit. Matelot Hašimoto je vyloučen.
V koutku duše doufám, že se naučíme dál a líp zastávat vše, co nás potká po tomto reji. Námořnictvo má na dva stany a musí být hotovy do tažení do Itálie.
Počasí:
teplo, slunečno až na ten vítr, po zimě ani památka
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Vytopilová (Petit)
matelot Petráš (Burš)
markytánka Petrášová
markytánka Stehlíková
matelot Polách (Pepa)
officer de sainte Nezbeda (Boris)
Pořadatel:
Les Marines, Bretnýři
Tak jako každý rok jsme se rozhodli uspořádat s Bretnýři gardový ples. Hospodský na Kozině souhlasil se zaplacením kapely "Lament", a tak to vypadalo, že vše bude v pořádku. Ale nebylo. Boris se už vidí ženatý a šťastný otec, a tak zmatkoval, jak se dalo. Půl hodiny před začátkem ještě nebyla vztyčená vlajka a ani znak námořníků, to už nemluvím o tom, že se flákal někde na svatbě, přičemž ještě místo do Vyškov se svatby zúčastnil u Znojma. Magor! Ale buď jak buď, ples začal a já jako speaker jsem koktal celý večer. Zbytek jednotky bez problémů fungoval u pokladny i při organizování soutěží a obsluhy kapely. Bretnýři zabezpečeli výzdobu, ale tam to musel dokončit Burš, hlídání ubytování jsem seřval, a pak to fungovalo. No zbytek Bretnýřů jsou neschopná paka s pusou plnou keců a požadavků. Soutěže dle ohlasu měly celkem úspěch. Byly to: první vyškovská jachtařská a veslařská regata, Baywatch a při krmení divoké zvěře byl ukousnutej i kus bedny vojákem 18.eme. Ples se líbil i mojí sestře se švagrem, kteří hostovali. Dle posledních zpráv se akce líbila a hlavně bavila i mnohé další. Doufám, že nám budou nakloněni svoji přítomností i příští rok. To však už zkusíme zorganizovat bez Bretnýřů, a také Boris bude držen s pravomocema organizace u zdi. Ale jinak snad jsme zvítězili i dnes. Ples jednotka spořádaně opustila ve 4:00 18.2. Nemůžu mluvit a bolí mě hlava.
Počasí:
mrzne, sucho, žádný sníh
Účast:
contre-maître Janúšek
officer de sainte Nezbeda (Boris)
quartier-maître Jahre, Sluníčko
matelot Pepa
matelot Václav
matelot Vlk
Pořadatel:
Les Marines
Je sobota, a tak jsme se domluvili, že před polednem se sejdeme na VŠK u Bretnýřů a začneme se zdobením sálu. Dostavili se všichni i s posilou kromě Vlka, o kterém nikdo neví, kde je. Výzdoba byla náročná, ale proběhla rychle. Nejvíc času zabralo foukání balónků, pakec, bylo jich 150 ks. Štíty vyrobil Boris a Jarda se Staněm (design99), i tombola se povedla. Po příchodu hostí narostla na 28 cen. Každý donesl nějaký dárek (flašku atd.), která reprezentovala toho kterého dárce. Ve 20:00 to vše vypuklo. Hrála skupina "Lament" a v hospodě hudlala cimbálka, která si své posluchače získala i na hlavním sále svými dvěma vstupy do programu. Čtyři soutěže měly též své příznivce i jasné vítěze. Dvěstěčtyřicet lidí někdy skutečně řvalo smíchy. Půlnoční překvapení se nekonalo, protože Věrča porodila před týdnem, a tak půlnoční porod překazila. Kolem 17:00 se objevil Vlk i s Lenkou, hned vyfasoval službu v tělocvičně. Jahre, Vašek a trocha pití se usadili u pokladny, a tak Sluníčko pouze kontrolovalo.Bretnýři zajistili šatnu. Chvilkama jsme mysleli, že budeme muset sál přifouknout, no naštěstí dobrých lidí se všude vleze hodně. Marťa Koplík si nedotáhl klavír, což mu bylo vyčteno. Vše běželo jak na drátkách. Potom nastalo malé překvapení. Honza Dvořák slavil 40 let, a tak plesající šílenci mu dali hobla a proběhlo kolečko tance, vše nej. Když se blížil konec zábavy na hlavním sále, napadlo mě zhodnotit do davu výzdobu. SUPER!! Po šoku padajícího stropu se spustila spontánní akce davu, kdo zlikvidoval víc balónků, rvalo se to, škubalo, trhalo no prostě bomba. Ve 2:40 poslední tanečníci se přesunuli do hospody k cimbálce nebo šli spát. Námořnictvo u cimbálu vydrželo až do brzkých ranních hodin, kde stihli ještě zpacifikovat jednoho Skota (máma), který byl drzý, a též ztrestat pár lahví vodky veselé, hezky barevné.
Akce se zdařila a já jsem musel rychle opustit prostory, protože bych asi dopadl špatně, opili by mě. Díky všem externistům a pomocníkům, kteří přiložili ruce k větší slávě "Les Marines". Za rok uděláme ples znovu.
Gardový ples se konal v sobotu 20. února. Dle přísných dispozic jsme měli všichni v 17:00 dorazit do „klubu“ Plzeňka, který se nachází u vyškovských kasáren. Oba dva „Plzeňští“ jsme se na happening upřímně těšili a doufali, že potvrdíme svou hodnost myšáků. Prvním úkolem zadaným MUDr. Nezbedou Csc, bylo vyzvednout v Praze jakousi markytánku a bezpečně ji dopravit na místo určení. To se nám celkem podařilo, až na to, že jsme mohli ve voze hulákat „po námořnicku“ jen na úseku D5. Zličínem počínaje jsme museli nejen zápasiti s nenasytným chtíčem, ale též bylo záhodno v přítomnosti neznámé (a zajisté neposkvrněné) dámy, vzorně reprezentovat. Krom občerstvovací stanice Černá studánka (nechť Alláh zatratí nevěřícího, jenž se – podsvinče hnojné a smrduté - hanebně vydával za pana kuchaře) jsme dorazili do Vyškova k bráně kasárenské. Na zapráskání bičem přiběhl jakýsi stréc, který se po obdržené ráně pěstí uvolil ukázati nám naši tančírnu. Proradně lhal, že podniku jménem Plzeňka ve Vyškově nezná, ale správně tuše, že má co dočinění s obávanou Janúškovou marinou, bál se pánům vojákům nevyhověti. Svižně, ale se vší pokorou, zul se a se studem vstoupil do kočáru a jal se nás navigovati k hotelu Dukla. Než jsme shledali toto obelstění, zmizel mužik v davu vyděšených vesničanů a byl pryč. Vhodili jsme tedy do zástupu pár drobných mincí, otočili kočár, a Plzeňku našli sami.
Přivítal nás Boris a ukázal nám „L´ hotel.“ V jícnu tančírny už pili námořníci rum. U vchodu rozvaloval se zpanštěle jakýsi Mehmed Paša, ale co to? Při bližším pohledu... Zdá se... Ano, u všech rohatých!, to náš slavný velitel, školitel a chlebodárce! Uctivá poklona vaše Excelence! Ne, prosím, dnes mi už nesahejte do rozkroku, vaši pravici stačí natáhnout k políbení. Však, jsme muži, že... Pak žejdlík svlažil rty pocestných a začal zlatý hřeb bálu: „Posvátná námořnická schůze.“ Během této, kýchající a smrkající Zbyňa, představil zaručený všelék všech nemocí. Odšpuntoval jednu láhev úplné novinky - obávané „Námořnické medoviny“ – kvasu, jež měl být trhákem letošního bálu a též nezanedbatelným zdrojem, který by posílil plukovní kasu. Všichni námořníci se proměnili na čmeláky a medáky a jali se sosáčky svými degustovat, a to i přes to, že nás Zilka rozptylovala sprostými hesly o svobodě, rovnosti a bratrství, která měla „vytetována“ na obnaženém rameni. Pak proběhlo pár nedůležitých a čistě formálních hlasování (např. „o přijímání nových členů“) a všelijaká jiná vyjádření; předání manuálů s pokyny drillů (které tedy opravdu jsou kvalitní, pán velitěl, to zase jo) a již přicházeli první hosté.
Příchozích se ujímala Dany, která měla šanci získat od příchozích nejvyšší spropitné, a pak začal tanec. Kapela hrála bez přetvářky moc pěkně. Námořnický stolek rezervovaný v zapadlé části sálu byl tedy neobsazen a prakticky sloužil jako skladiště rekvizit. Díky hudbě, zejména v čase po tombole, se barokní tanec brzy změnil v divoký rej. Vzpomínám si jmenovitě na tanec tipu jolka, kdy tři páry vybraných tanečníků (Vršoun, Beran a Jauda s blíže nezjištěným počtem žen), tvořili zajímavé útvary inspirované choreografií chodských koleček, ale pravděpodobně nás vedly i rytmy balkánsko - kavkazských pastevců a kočovníků. Nevím, zda-li se naše běsnění líbilo dámám, ale my jsme si to hezky užili. Při jednom krkolomném přemetu podařilo se mi nedopatřením švihnout přes hubu pana kapitána. Zuby scvakly... I přes omluvu, nesl si Jára tento úder jako křivdu a potenciální roznětku vzpoury, pročež tedy při loučení u baru (snad aby se mu lépe spalo), neváhal mi štulec vrátit. Pohostinské zařízení jsme s Jiřím opouštěli mezi posledními a pro jednotku jsme zachránili veškerý zanechaný (přesněji zapomenutý) proviant (vyjma medoviny, která byla evakuována již dříve, v čase, kdy její marketinkový boom již uhasl).
Noc v tělocvičně proběhla ve vší počestnosti, díky dozoru pohostinných ubytovatelů. Ráno se pak přeživší rozešli do svých domovů. Pochopitelně krom nás, přespolních. My, maje k vlastnímu domovu daleko, navštívili jsme domov náhradní, tedy Járu Janůška s cílem přistihnouti ho nemohoucího, popřípadě alespoň „inflagranti“. V tom obojím nás zklamal. Ustrojen v žžžžžžuuupppáááánku, nabídl nám v dobré náladě L´ caffe, suchárek a dal i pivčo! Pobesedovali jsme a pomalu odtáhli zpět do Čech. Zápis vyhotovil s požehnáním Jury Barana, Marťas.