V této části jsou prozměnu naše slavné tábory.
I zde nejsou prozatím veškeré záznamy, ale už to dáváme do pořádku.
Počasí:
krásně teplo, slunečno, potom v sobotu večer liják
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Petráš J.
chirurg Nezbeda
matelot Vytopilová
matelot Štefl
matelot - externista Konečný
matelot - externista Svobodová
výpomoc kuchyň pí. Grošková
výpomoc kuchyň p. Grošek
Pořadatel:
Les Marines
Jako předvoj, po předchozí přípravě, se 22. 9. ve středu vylodili na stanoveném místě v prostoru ranče contre-maître, chirurg a matelot-externista Konečný (Roman). Po setmění a aktivní přípravě se stáhli do obydlí. Zatím není jasné jestli přijedou obě Jany.
Příjezd 9:00 matelot Petráš. Převezení slámy dostavění věže a mostu. Dostavení stanu 2. equipage. Z důvodu že chirurg myslel, nestojí jídelna, stan pro hosty. Chirurg nesmí myslet, zbytek nezvěstní.
Konečně všechno stojí jak má. Ve 12:00 přivezli polní kuchyň. Konečně v 15:00 se objevil matelot Štefl. Navezení materiálu do kantýny a kuchyně. V 16:00 dorazila první jednotka 4. equipage Marins de la Garde a potom všichni ostatní. Na poradě Thomas všechny pozval do Lipska. Ostraha tábora proběhla normálně. V sousedství jsou indiáni. V 1:00 se nečekaně objevili obě Jany. Jsem rád, protože asi vybuchne kantýna. Matelot Petráš je tam sám.
Zatím vše až na kantýnu probíhá dle plánu. Po snídani přijíždí poslední jednotka, francouzští dělostřelci "Buhurt", ostré střelby na malovaný terč vyhrál Honza Dvořák z 18eme. Ostrou střelbu si vyzkoušeli i dělostřelci, netrefili. Po obědě se rozpoutala bitva. Spojenci si opevnili kopec a Francouzi ho dobývali. Po ústupu Francouzů z územních důvodů, Spojenci slezli a neúspěšně bránili průsmyk. Petit-matelot Jana bezdůvodně zajata na vyjížďce. Námořně-voltižérský předvoj pak kromě 3 vojáků, ale měli tři zajatce. Bitva se povedla. Po vyhodnocení celé akce a večeři bylo jasné, že akce pro lidi se povedla. Jana dodržela svá slova a skutečně vojsko čumělo. Ukázali jsme, jak se to má dělat.
Likvidace tábora po snídani proběhla hladce a vojsko spokojeně odcházelo s tím, že za rok se v Hamiltonech opět potkáme. Chirurg se opět snažil přemýšlet, co mu bylo rychle zapovězeno a tím mu zůstaly na starosti stany a odvoz. Toto dopadlo dobře. Vybouchla kantýna: tři dni tam byl Burš sám, díky mu za obětavost. Totéž Romanovi, který skutečně dělal co mohl, i když nemusel. Díky výborné kuchyni byli vojáci nadšeni, i když si myslím, že nebýt rodiny Grošků, asi by vybouchla i kuchyň. Díky Janám, že si zařídily volno a byly aspoň ve stěžejní chvíle k ruce. A teď negativa: příště je potřeba totální nasazení všech. Matelot Štefl dostává důtku, ale konečné řešení je na poradě všech. Tambor Tecl za neúčast vyloučen z 2. equipage Les Marines bez nároku na cokoliv. Heslo contre-maître: "Radši dva externisty, než člena, který neobjevil telefon nebo mu smrdí práce." Zároveň jsme prodělali kvůli serióznosti 30 lidí, kteří se sice nahlásili, ale nepřišli a ani o sobě nedali nic vědět.
Počasí:
pod mrakem, bez deště, chladno, větno
Účast:
contre-maître Janúšek
matelot Petráš
chirurg Nezbeda
matelot Vytopilová
matelot Polách
matelot Svobodová
markytánka Petrášová
externisté p. Grošek st., Klára, Pavla, Jirka
Pořadatel:
Les Marinesi
Ve středu jsme se potkali na našem osvědčeném tábořišti a začala stavba srubu s úklidem sena z louky. Srub byl postaven contre-maîtrem a Buršem do pátku za asistence p. Groška st. Zbytek jednotky uklízel seno a připravoval tábor k dalšímu dění. V pátek 22.9. došli první vojáci z 18.eme reg., kteří pomohli dokončit úklid sena, pak odešli na procházku po okolí. Po menší hádce, rozdělení a zaujetí stanovišť začal cvrkot. Burš - kantýna, Petit matelot Jana - šéf kuchyně, externisté a Fou - operační jednotka, contre-maître - chef le camp.
Po snídani byl nástup a rozdělení, začala střelba na malovaný terč, který vyhrál VAgai od 18. eme reg. Osvědčení střelci letos zklamali. Nestřílející pod vedením Filipa od 8.eme (za co mu dík) prováděli pořadovou přípravu. Navštívili nás trapeři, že by si rádi s námi zahráli na válku. Byli přiděleni ke spojencům.
Po obědě francouzské jednotky odešly na pozice. Spojenecké jednotky za partizánského postupu traperů zahájili postup a když 57. řadový spojencům vpadl do zad byl boj přeruše, aby spojenci mohli zahájit ústup. Protože na začátku spojeneckého ústupu jsem ztratil poslední život, nevím, co se dělo dál, ale vojsko si boj pochvalovalo. Trapeři v táboře chtěli ukořistit francouzskou vlajku, i když v litém boji byl poražen stožár, Burš hrdinně ubránil čest našich barev. Po bujaré studené noci bylo 24.9.
Vrána se stal terčem trefných poznámek mých a Oldy Čecha. Prostě jeho velitelé jsou mafie. Po výtečné snídani pomalu všichni odešli do svých domovských přístavů. Střelbu opět vyhrál zástupce 18.eme Vagai, bitva se podle ohlasu asi taky povedla.
Námořnictvo se opět trošku zviditelnilo a provedlo opět čin nevídaný. Za 3 dny ve třech srub, i když s porodními hádacími bolestmi. I když umíme ledacos, mohli bysme se obejít bez hádání. Možná je to ponorková nemoc, protože nám chybí nový zapálení členové námořnictva.
Počasí:
v noci kosa a snád i první mrazík, přes den teplo a slunečno bez větru
Účast:
contre-maitre Jauda
quartie-maitre Zbyňa
officer de sainte Boris
matelot Zilla
matelot Jara Krčmář
matelot Bubašek
cantiniere Dundee
Hosté::Olda, Marie a Kuba Čechovi, syn Martin od Zbyni, Izabelka Janúšková schovaná v mamce,Věrča, Maruška a Lenička Nezbedovi.
Po dlouhých letech konání Le Camp Hamiltony, na kterých vojáci mrzli a mačkali se u ohně (2001),zvraceli a odpadávali horkem (2003) nebo málem plavali v dešti (1995), nadešel čas přehodnocení, jak dál. Usnesením většiny členů gardového námořnictva po zvážení všech ekonomických důsledků doby, náročnosti přípravy Le Camp Hamiltony jako takové a stále většího nezájmu a nebo hledání chyb a nedostatků v organizaci, stravě nebo bitevní hry ze strany uniformovaných a civilních osob napoleonské obce, se akce známá pod názvem Le Camp Hamiltony uzavírá pro širokou veřejnost napoleonských a jiných historických klubů.
Název Le Camp Hamiltony však zůstává názvem soukromé akce 2.oddílů francouzkých gardových námořníků, na které nás po domluvě jiné osoby mohou navštívit po předchozí domluvě.
Tak ujednáno bylo, a tak se stalo.
V údolí řeky Hané s laskavým svolením rančera Romana se opět sjela vojska a rozbyla své ležení.Již od středy 10. 9. na místě srazu tábořil a pracoval granátník Olda se synem Kubou. Tento malý předvoj ve čtvrtek posílila matelot Zilla a Office de sainte Boris. V pátek večer s příchodem tmy se tábořiště naplnilo námořníky a hosty všeho druhu. Každý něco vytáhl ze svého telete nebo pytle. Pití bylo co hrdlo ráčí od piva přes burčák a víno až k pálenkám různých barev. Jídla se sešlo také přehrštel a cantiniere Marie a Dundee se předváděly, co dobrého z té směsi připraví. Příchodem noci se hosté, děti a indisponovaní se odebrali spát do svých zděných ležení, zůstavší však v družném hovoru ohřívajíce se u ohně a vzpomínek vydrženi do brzkých ranních hodin.
Ráno, ó jakou to kosu nám to příroda připravila.Jinovatka na trávě ráno zpestřila klouzáním k ranní hygieně či toaletě, však stébla se nelámali tudíš nemrzlo.Snídaně pestrá všeho druhu byla snědena a soutěživý duch námořníků a všech přítomných nenechal nikoho postát, všichni ladili své zbraně k následnému utkání. S příchodem hostů a jinde přespávavších začal souboj. Šlo o to, zasáhnout šev přídě lodě na tradičném malovaném terči. Největší boj se odehrál mezi granátníkem Oldou a quartier - maitrem Zbyňou, však nejpřesnější rána vyšla se zbraně contre-maire Jaudu, a tím vyhrála celý boj. Matelot Zilla však svojí zbraní nedokázala trefit ani terč a tak se hledala příčina.“Dragoun moc kope bo je krátký“. Po tomto poznání dragoun byl vyměněn za pěšáka, a ejhle ono se tím dá i něco trefit. A tak u toho zůstalo. Contre-maitre Jauda vyměnil matelotovi Zille pěšáka za dragouna, byť to bylo srdceryvné loučení Zila se pěšákem strefuje a Jauda dragounem také. Po obědě, na kterém opět předvedla Marie svoje umění a Dundee a vydatné pomoci Kuby a Martin, přišlo na řadu chutnání burčáku, od matelota Jaru Krčmáře. Nakoplo nám ho sluníčko tak proč nepít..Ladění mušky Zilly, Oldu a Jary rozebralo další terč na součástky, naštěstí došla munice jinak snad ladí do dnes. Dalším programem byl trénink pohybu v lanoví nad hladinou a samozřejmě boje na souši po vylodění, probrali jsme taktiku volných střelců a zopakovali činnost se zbraní.No a najednou byl zas večer.Konzumace navařeného a přineseného zabrala spoustu času, naštěstí nevázl ani rozhovor nebo vzpomínání na minulé tažení a plánování dalších. Postupně s ubýváním zásob, přibývalo na tělech oblečení a ubývalo diskutérů až najednou spalo celé ležení.
Ráno bylo totožné s předchozím, zima jak sviňa a každý hleděl, jak nehodit tlamu a nějak se zahřát.Po probuzení všichni společně posnídali a uklidili stopy lidí v přírodě, a následném loučení jsme se rozjeli do svých domovských přístavů s příslibem, příště zas.
Tak proběhl Le Camp Hamiltony s přídomkem první setkání námořníků, srdečně, jednoduše, náš.
Počasí:
z pátku na sobotu v noci déšť, jinak slunečno až polojasno, ale veliká vlhkost
Účast:
contre-maitre Jauda
matelot Martin xsicht II.
matelot Jehla
matelot Barča
cantiniere eléve Izabelka
Hosté::Olda Čech, kamarád Martina Kamil
V pátek k večeru, ale už po tmě, jsme se sešli u ohně na naší domovské louce v Hamiltonech.
Na louce už bivakoval Olda od 18. eme. Po stavbě stanů bylo nutno vyhnat vlhko z kloubů, a tak jsme činili do usnutí, protože ráno se blížilo.
Ráno, vlhko a chlad nás vyhnal k ohni, který ohřál prokřehlé klouby všech přítomných. Matelot Martin xicht II. přivedl kámoše, který zapadl velice rychle do společného díla. Pohoda rána žádná buzerace prostě námořní setkání plné pohody.Snídaně stylu „co torna vydá za tajemství“ naplnila naše břicha. Po nezbytném odpočinku nutnost potřeby paliva nás vyhnala do přilehlých hvozdů, k následné zpracování a příprava na večer všechny zabavila.
A opět musím vyzvednout spontánnost, jakýmsi podivným řízením všichni věděli, co mají dělat a jak svojí trochou přidat do společné pohody. Po úpravě ohniště jsem zkusil s Martinem odlít několik kulí do pušky.Tato činnost neměla velkého úspěchu. Potvrdila se má slova ,že to jen tak nepůjde.Tento marný pokus se děl, protože Boris se vykašlal na odlívání munice a ještě se hloupě vymlouval na nedostatek olova. Zajímavé však je, že když se u něho stavoval Martin olovo po něm poslal i s kleštěmi, aby jsme si to odlili na louce. Ještě, že jsem před akcí vykoupil obchody s rybářskými potřebami v okolí, olůvka velikosti 16,5 mm po oklepání nálitků a odstranění dírek se stali velice slušným střelivem. Po tomto poznání vyvstala otázka zda dále kule lít, nebo používat rybářské potřeby, kleště na odlívání jsem přidělil matelotovi Martinovi, že zkusí odlívat kule, podle stavu kleští jsem si jist, že bude potřeba nové. Ale vrátím se ke krásnému klidu malebného údolí Hané.
Před začátkem soutěže se dostavil Honza – Tazien, který nás pochválil za trvání našich setkání.
Škoda, že nás bylo tak málo.Tento fakt se stal i mou chybou, protože jsem myslel.Ano myslel,
že není potřeba každého obvolávat a připomínat akce, na které jsme se domluvili. No nic, vrátím se k trapnému, leč potřebnému připomínání domluveného.
Soutěž jsme zahájili palbou na lišku, potom přišel na řad divočák. Zásahy se vylepšovali až na požadovanou subjektivní úroveň. Po stanovení pravidel, 2 x za sebou po prohlídce terče další jednu, malovaný terč z mé dílny schytával jednu ránu za druhou a skutečně minimum nezasáhlo.
Nejlepším střelcem a také vítězem soutěže se stal v podstatě nováček, matelot – Jehla. Jeho rozptyl zásahů v průměru 10 cm byl excelentní, jsem rád, že je u nás v jednotce. Oběd spočíval v konzumaci berana z Plzně, kterého připravil Martin, k tomu vše co torna nabídla.
Po obědě v následném odpočinku tábořiště navštívili další členové našeho setkání matelot – Barča s mým sluníčkem Izabelkou. Barča se zabrala do rozhovoru u ohně a já jsem sebral Izi do lesa. Byla to její první procházka lesem, objevila majestátnost stromů i křehkost hub.Každý klacek, větvička či list byl zajímavý. Každý strom v dosahu jejich nožek musela obejmout a vyzkoušet jestli ho nevyvrátí, prostě veliká objevitelská výprava pod dohledem tátu.
Když děvčata odešli domů, kluci se dohodli, že půjdou objevit místní pohostinství.
Já zůstal střežit oheň a matelot Jehla se odebral na střelnici dále ladit svůj už beztak výtečný rozptyl. S tmou přišel hlad i kluci z osvěžovny. Poslední večer, všichni jsme vybalili poslední tekuté i tuhé trumfy, a tak jsme hodovali, besedovali, slavili a vzpomínali až nás téměř překvapilo ráno. Téměř obyčejné ráno mě zahnalo po snídani domů a ostatní ještě zůstali do odpoledních hodin.Ono ráno padla pamětná věta a motto setkání, je z dílny matelota Martina : “ Chci tady navždy zůstat sedět u ohně, střílet, chlastat a kecat s kamarády.“
zápis: contre-maitre maly Jauda